Představa, že největší zvíře všech dob bylo monstrózní dinosaurus, je hluboce zakořeněná. Paleontologové ale už desítky let upozorňují na něco jiného: největší známý živočich, který kdy obýval Zemi, žije právě teď. Je jím plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus), jehož maximální doložená délka přesahuje 33 metrů a hmotnost se u největších jedinců odhaduje na 150 až 190 tun. Pro srovnání, i nejtěžší známí sauropodi, jako byl argentinosaurus nebo patagotitan, dosahovali podle současných odhadů hmotnosti kolem 70 až 80 tun. Rozdíl v hmotnosti je tedy více než dvojnásobný, i když někteří sauropodi mohli být na délku srovnatelní nebo mírně delší.

Zásadní rozdíl nespočívá jen v číslech, ale ve fyziologii. Dinosauři byli suchozemští tvorové s pevnou kostrou a dýchacím systémem přizpůsobeným vzduchu. Plejtvák obrovský naproti tomu žije ve vodě, která nadnáší jeho tělo, takže nemusí řešet takovou mechanickou zátěž jako obří suchozemský tvor. Jeho srdce váží kolem 180 kilogramů a dokáže přečerpat až 220 litrů krve za minutu. Aorta má průměr kolem 23 centimetrů, tedy zhruba jako lidský trup. Tělo plejtváka obsahuje i obrovské množství krve, odhaduje se na 8 000 až 10 000 litrů. Pokud vás zajímá, jaký je největší živočich na Zemi a co všechno o plejtvákovi obrovském víme, najdete tam podrobnější přehled i s konkrétními měřeními.

Dýchání je u plejtváka stejně extrémní jako jeho rozměry. Plicní kapacita se pohybuje kolem 5 000 litrů a výdechová fontána může dosáhnout výšky 9 až 12 metrů. Srdce při ponoru zpomaluje na 2 až 6 úderů za minutu, na hladině naopak zrychlí na 25 až 37. Dinosauři nic takového nepotřebovali, protože nemuseli řešet dlouhé apnoe a tlakové změny ve vodním sloupci. Jejich dýchání bylo kontinuální, vázané na vzdušný kyslík bez možnosti ho na dlouho zadržet. Právě schopnost hospodařit s kyslíkem je jedním z klíčových důvodů, proč mořští savci dorostli do rozměrů, které suchozemská fyziologie prakticky nedovoluje.

Srovnávat dinosaury a kytovce má tedy smysl hlavně v rovině prostředí a omezení, která z něj vyplývají. Suchozemský tvor s hmotností přes 100 tun by měl problémy s odvodem tepla, s pevností kostí i s pohybem. Ve vodě tyto limity mizí. Nejde o to, kdo byl „větší" v obecném smyslu, ale o to, že evoluce v oceánu umožnila jiný typ gigantismu, než jaký známe z druhohor. Plejtvák obrovský je toho živým dokladem.